V zemských deskách brněnských /ZDB XXXIV, 133/ k roku 1615 ves Trebenicze; r. 1672 Tržebenitz; r. 1718 a 1751 Tržebenitz; r. 1846 Střebenitz, Střebenice; r. 1872 Strzebenitz, Střebenice; r. 1881 Třebenice; r. 1924 Třebenice, dříve Střebenice, r. 1939 Trebnitz.
Střebenice, do Střebenic, Střebeňák, střebenické, přípona - ice k osobnímu jménu Třěben - Třeben, značí ves lidí Třebenových, toto místní jméno patří do výrazné skupiny místních jmen s - nice na jihozápadní Moravě a je jistě starší než je v písemných pramenech doloženo.
František Dvorský v Hrotovském okrese (Hrotovský okres. Vlastivěda moravská. II. Místopis. Brno 1916) na str. 319 píše, že r. 1406 Přech z Kojetic pohnal vojenského násilníka Hovorku za to, že mu pobral desátky, které koupil a zaplatil ve Vilímovicích a Třebeticích (nynějších Střebenicích). Rok 1406 je tedy s největší pravděpodobností datem, kdy jsou Třebenice poprvé zmíněny v písemných pramenech.
Chroustov je poprvé zmíněn k roku 1385, kdy Ješík z Chrústova a Drslava, vdova po Chrústovi, své zboží v Chrústově a věno prodali Ráčkovi ze Zbraslavi. O Plešicích pak píše, že "patří mezi nejstarší osady kraje. Český vévoda Břetislav daroval prý tu ves chrámu ve Staré Boleslavi, který postavil r. 1052. Později odkoupil ji olomoucký biskup Jindřich Zdík; r. 1131 náležela již ku Znojemskému statku církevnímu.
Ladislav Hosák v Historickém místopise země Moravskoslezské. Praha, Společnost přátel starožitností 1938, uvádí na str. 138 u Třebenic, že r. 1564 obdržela ves od Jindřicha Kralického z Kralic právo odúmrti /právo odkazovat usedlost i vzdáleným příbuzným, případně i mimo panství/.
Třebenice patřily k hradu Holoubku, po jeho zániku po r. 1440 připadly k valečskému statku, a později se spolu s ním staly součástí dalešického panství, a to až do zániku patrimoniální správy v r. 1849.
První zmínka o hradu Holoubku pochází až z r. 1353, kdy ho Konrád Payer postoupil svému bratru Bohušovi ze Starče. Konrád ho někdy kolem roku 1330 asi i založil. Mezi majiteli Holoubku byl Jindřich Zajímač z Jevišovic, po něm Přech z Kojetic, ten jej musel po r. 1407 postoupit Arnoštovi Flaškovi z Pardubic neb Rychnburka. Od něho holoubecké zboží koupil roku 1416 Bedřich z Říčan. V průběhu husitských válek sídlil na Holoubku Beneš z Krhova. Hrad Holoubek byl zbořen na základě usnesení velkomeziříčského sněmu /1440/ spolu s dalšími hrady, ze kterých jejich držitelé podnikali loupežné výpravy. Hrad byl obsazen a rozkotán za Ondřeje a Archleba z Okarce před r. 1447.
Podle středověkého falza daroval roku 1104, po smrti knížete Litolta Znojemského, jeho syn Konrád třebíčskému klášteru ves Dalešice. Také podle jiného falza z konce 12. století náležela ves roku 1125 třebíčskému klášteru. Roku 1240 se připomíná Bohobud z Dalešic.
Klášter bílých sester magdalenitek v Dalešicích byl založen na konci 13. století; doložen je roku 1303 a za převorky Judity (1321-33); jeho majetek vzrostl zejména na konci 14. století. Roku 1430 byl vypálen husity. Opravu nad klášterem potvrdil roku 1502 Vladislav II. Jagellonský Hynkovi z Kunštátu a Polné. Roku 1546 zastavil Ferdinand I. klášter a jeho majetky Karlovi ze Žerotína, který prodal svoji zástavu roku 1153 Burianovi z Doubravice (do 1556). Zrušen krátce před rokem 1556 (toho roku byl již prázdný).
Po zániku kláštera držel panství jako zástavu 1556-76 Jindřich Kralický z Kralic, pak vdova Ludmila z Náchoda, potom do 1609 syn Fridrich; 1609-13 Fridrich a Albrecht Sedlničtí z Choltic, 1613-1650 páni z Náchoda (1613-49 Jiří, 1649-50 Leopold Ferdinand), 1650-67 Hynek Jiří z Hodic, 1667-72 vdova Kateřina Kabová z Rybňan, od 1672 její 2. manžel Leopodl Odkolek z Oujezdce; 1713-25 Pachtové z Rájova, 1725-62 Daunové, od 1762 Heřman Vavřinec z Kannengiessneru, pak dcera Katřina, provdaná za Jáchyma Alberta Hesse; do 1850 Heřman Hess; 1850-1882 Sinové; 1882-1921 Antonín Dreher, od 1921 československý stát (1922-27 pozemková reforma).
